7 LEKCÍ O BOHATSTVÍ Z POUŠTĚ (…aneb 1 383 km s batohem )

Tomáš Lukavec

21. 01. 2021 remove_red_eye2241x timer5 minut 8

“TEĎ a cestovat?…Všechno je určitě komplikované…Svět se zbláznil z COVID a nechci riskovat… Nemám moc peněz…”

Tyto a další věty jsem nejčastěji slýchával před odletem v prosinci 2020 do země faraonů v Africe.

Místa, které mnozí považují za líheň hrozeb, terorismu a nemocí. Jiní za kvetoucí kolébku civilizace.

Egypt. 

Jak to celé ZAČALO (na konci..)

“Hele, a co prostě vypadnout?” Říkají mi přátelé u mě v obýváku před koncem roku.

“Jako pryč z Prahy?” Ptám se.

“Jasný. Prostě pryč.” Září jim oči.

“I přes svátky a to, že je COVID?”

Cítil jsem, že mám za sebou v mnohém krásný i zátěžový rok. Nutné transformace vlastních projektů z důvodu COVID, podpora mámy, která pracuje v domově seniorů, aktivní vysílání pro naši komunitu s podporou a tipy na podnikání online a offline (přes 800 odvysílaných hodin webinářů, rozhovorů atd.).

Zašeptám prostě: OK. “A kam chcete jet?”

Kamarád Jirka pronáší: “Hele, co se vrátit do našeho dětství? O čem jsme snili?” A tak docházíme k Egyptu. Já jen z povzdálí spíše přikyvuji. Taková nudná klasika - říkám si…Vidím 90. léta, kdy tam cestoval můj strýc a jako klíště se držel rezortu. 

Poust

Koukáme rychle na stránky Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Nebezpečí? Mírné, když nebudeme riskovat, vše ok. My riskovali hodně a taky ok. Covid? Dalo se cestovat bez nutnosti PCR testů na COVID do Hurgady (kde vám test udělali za 30 dolarů na letišti). Po testu vás pustili do země (bez ohledu na výsledek). *platilo před 19.12.2020, může být nyní jinak pozn. autora

A tak jsme sbalili pár ponožek, triček a doláčů a vydali se do neznáma. S cílem procestovat 1383 km podél Nilu. Bez průvodce. Cestovky či zkušeností s Egyptem. Výsledek?

Vánoce jsme slavili s muslimy (betlém si udělali ze zeleniny) a Silvestr jsem prožíval pod největším ohňostrojem planety, který stojí daňové poplatníky 0,- Kč. Hvězdnou oblohou nad pouštními dunami.

Tento článek pro vás koneckonců píšu ve stanu na poušti, kde již trávím skoro týden daleko od civilizace. Bez sociálních sítí, počítače (vše jsem si psal ručně do bloku, přepisoval jsem v letadle). 

A otázka: stálo to za ta rizika? ANO! 100000 %. Čtěte dál!

NESNÁŠÍM CESTOVATELSKÉ VLOGY…?

Aby bylo jasno (hned v úvodu), před vámi rozhodně neleží klasický cestovatelský článek. Nečekejte popisy jídel, zvyků a tradic. Fotky z nabubřelých pláží či rádoby “milionářské vše-je-ok” slogany. 

V tomto příběhu jsem se rozhodl s vámi podělit o své zkušenosti z Egypta, a to v kontextu:

MÍT či NEMÍT peníze (neboli PŘEMÝŠLET v hojnosti VS. chudobě).

Před vašima očima se tak rozprostírá 7 jednoduchých “nastavení mysli” TIPŮ z pohledu toho, co jsem zažil v jedné z nejchudších zemí světa. Písečné oázy, která před pár staletími zářila jako perla v deltě Nilu. Dnes zažívající z důvodu COVID opatření turistický odliv století.

O tom později. Za cíl si tento článek bere zodpovědět otázky, které mi i často během mého cestování chodili od vás na FB či Instagram:

  1. “Jak vydělávat více peněz?”
  2. “Proč mě práce tolik nebaví?”
  3. “Co mě stále brzdí v tom uspět? (Prosadit se?)”

Budu moc rád, když mi na konci dáte vědět a sami zhodnotíte, jak se moc se mi to povedlo. Případně posdílíte své zkušenosti. Děkuji!

MOŽNÁ TAM UMŘU…Jak to je?

Je fajn říci, že jsem přežil. Haha. A to jsem nejel jako klasický turista s výbavou dezinfekčních sprejů a roušek. Vlastně přiznávám, že jsem nošení roušky po chvíli v zemi, kde nejsou povinné (a nikdo je nenosil), vzdal. Mea aculpa. Hotelové resorty a restaurace v nich jsem navštívil asi jenom dvakrát, a to spíše z důvodu internetu (měl jsem 2x vysílání pro podnikatele). 

Celé povodí Nilu, od Káhiry až po Asuán, jsme cestovali bez průvodců. Vydávali se do odlehlých míst mimo doporučení aplikací, cestovali a jedli s místními. V podmínkách, které by někteří hygienici označili za “hnízdo smrti”. Na ulici po nás skákaly děti, které si hrály s odpadem na ulici.

Mačkali jsme se ve frontách na nádražích se všemi pokašlávajícími bez roušek (v té době v Egyptě nebyly povinné). Vodu jsme pili z kohoutku (více tedy mí přátelé). Nicméně nikdo “nezkolaboval”. Dokonce jsem se i v Asuánu vykoupal v Nilu.

Vlakem, lodí, auty. Celkem 1 383 km. Několikrát jsem přeplatil za služby i o 1200 % a trhal si pak vlasy.

Jindy jsem se setkal s šokující láskou arabských prodejů (když jsem dostal zdarma TO, co nikdo nečekal!) Více o tom v článku. 👇

Co jsem se naučil o bohatství na poušti? Na prázdném místě nicoty, kde se světlo střídá s tmou v tichostech? Kde člověk čelí vlastnímu stínu, i když ho do očí bodá laskavé slunce? Poušť se mi stala ne cílem, ale místem, kde mých 7 přesvědčení vyzrálo v čase.

 

1. “STRČ SI ŠPUNTY DO UŠÍ!”

Začneme trochu zlehka... Mojí vlastní blbostí (možná se v tom i najdete). Hloupostí, která mě stála za celý můj život stovky, tisíce probdělých nocích. Ať už při cestování letadlem nebo při pobytu v rušných místech velkoměst. Jenom si to představte. Je mi krátce k třicítce a ani nevím, jak se používají…Špunty do uší! Cože? V Hurghádě jsme se ubytovali ve vile, která se bohužel nacházela v “živé” části města (což samozřejmě do inzerce majitel nenapsal, dávejte si na to majzla…)

Pod našimi okny svištěla auta, ze všech stran se ozývaly klaksony či hlasitá hudba. Když mi kamarádka dala špunty do uší, okamžitě jsem to vzdával. “Tohle mi prostě nefunguje, stejně přes ně slyším…” Sebevědomě je dávám stranou. Ráno druhého dne vidím, jak všichni spokojeně vstávají z postelí. Vyspalí do růžova. Jak je to možné?

“Musíš je nejprve slisovat, pak strčit do ucha. Oni se roztáhnou a vyplní veškerý vzduch v uchu.” Tak jo, zkouším to. A hle, spím jako mrtvola do druhého dne. Co se tím snažím říci? Lekce je prostá. Pokud budete ve svém životě nešťastní, můžete si za to sami (píšu to na tvrďáka, co? :D) Opravdu. Došlo mi to. Celé ty roky jsem si stěžoval na hlučná místa na spaní (rozumí mi všichni nespavci). V Kambodži, Dubaji, Miami, Mexiku… Všude jsem se budil. A najednou “bum”. Hele…

Za to nemůže ten svět okolo, že jsi jelito, Tome. Došlo mi, kolik lidí to tak má. Ukazují prstem kolem sebe. Na šéfa. Klienty. Hrozné rodiče a vztahy. A přitom… Ve své “nespokojenosti” se cítí do jisté míry bezpečně. Smířili se s tímto stavem.

Nehledají cestu ven, ale jenom to, jak je to na prd a nepříjemný atd. Pardon. Teď mluvím především o sobě a špuntech do uší. Moji kamarádi z toho měli srandu. Mě to změnilo život. A vám může také. Než si dáte ty špunty do uší, zamyslete se: chcete si celý život stěžovat a nebo najdete cestu, jak to změnit? 

2. "PROJDI ULIČKOU SMRTI!"

Před svým odletem dělám delikátní věc. Volám na Velvyslanectví Egyptské arabské republiky v Praze. “Hlavně se vyhýbejte malým uličkám mimo turistické zóny. Lidé mohou být agresivní, okrást vás či dostat silně pod tlak. Je to nebezpečné.” Zní mi v uších na začátku našeho pobytu (paní z ambasády to myslela dobře, je to její práce). 

Nicméně… Kdykoliv vidím uličku, tělo se mi luxusně blokne. Kamarádi na mě koukají jako na vymírající druh lachtana. Stojím a nehnu se. Trvá to asi 2-3 dny, než najdu odvahu. A… Hurá! Nic se neděje.

Lidi se usmívají. Mluví s námi. A dokonce nám ukazují cestu. Dochází mi to. Kolikrát vy jste slyšeli něco podobného o podnikání? O tom, když jste se rozhodli plnit si sny? Dělat něco jinak? Je nutné říci, že lidé kolem vás to vždy nemyslí úplně špatně. Nevěřím tomu, že paní z ambasády mě chtěla ochudit o hezké zážitky s místními. Její cíl byl mě ochránit. Ale…

Tento stav může také paralyzovat. A co je důležité říci: je nutné, aby každý z nás převzal plnou zodpovědnost nad svým strachem. I když ho v nás vyživují druzí, média či politici. Je jenom na nás čemu uvěříme. Já měl to štěstí, že jsem se do uličky vydal s podporou svých 3 přátel. Pomohli mi. A řekli: “Bude to fajn, zvládneš to.” Další dny jsem chodil mezi uličkami i v noci s lehkostí. Co vám tím chci říci? Ať už máte strach z čehokoliv, dovolte si ho prozkoumat. Hrát si s tím. Vykročte. Pomalu. A potom…

Obklopte se lidmi, kteří to už zvládli. Strach má úžasnou moc. Je to skvělý učitel, poutník mezi našimi sny a realitou. (Zde příležitost, jak nastartovat rok, doslova RE-STARTOVAT)

Můžete si dovolit ho uvítat ve svém těle, děkovat mu za tu přítomnost. Nicméně jít můžete i vlastní cestou, ve které vás nebude stresovat neustálý klakson “pozor, zemřeš.” Protože ve finále zjistíte, že v těch uličkách smrti je více života než v pětihvězdičkových hotelech.

3. "MĚJ OSUDOVÉ INFORMACE VČAS!"

Nyní se možná budou usmívat ti, kteří již některou z arabských zemí navštívili. Řeč bude o vyjednávání. Záležitost, která patří k životu místních a je hluboce zakořeněná v egyptském kultuře. Protože jsou v Egyptě ceny nižší než u nás (cca o 30% levnější služby), zdálo se nám nejprve vše cenově naprosto v pořádku. Až zhruba po pár dnech nám začalo docházet, že přeplácíme. A ne o málo, ale třeba i 500 až 1000%! Jenom pro přehled, z nádraží v Luxoru vás budou chtít někteří taxikáři hodit na hotel (cca 10 min. jízdy) za takových 380 Kč v přepočtu.

Oni neřeší, kam jedete. Prostě plácnou nejvyšší cenu. Podle místního taxi je ovšem hodně 48 Kč (je v tom i dýško)! Takových příkladů bych mohl dát stovky. Arašídy na trhu vám budou chtít dát např. za 150 Kč / kg. Přitom místní cena je 20-30 Kč / kg. Když jsme pochopili, že taxikáři, prodejci na ulici, stánkaři atd. přidávají k základní ceně stovky procent jenom na základě bílé pleti, začali jsme tvrdě vyjednávat. Jak jsme to dělali? Prostě a jednoduše. Dávali jsme drastickou protinabídku. Oni řekli 300. My řekli 3. Opravdu. Fungovalo to.

Smáli se od ucha k uchu, někdy se naštvali. Ovšem pokaždé jsme se tím dostali na cenu běžnou. Je třeba neustupovat. S klidem na srdci se jim dívat do očí a mít je svým způsobem rád. Hodně nám také pomohlo přepsat arabské číslice na české.

Mohli jsme tak kontrolovat ceny v menu či u stánků. Z toho byli místní překvapeni nejvíce, někteří nás snad i obdivovali, že se nenecháme šidit. Co z toho vyplývá? Mějte informace. Pracujte s nimi. Jsou klíčem k úspěchu.

Je mi jasné, že v evropských podmínkách pravidlo drastické nabídky nelze úplně používat. Představte si, jak jdete nakupovat do Lidlu a řeknete prodavačce při placení na účtence 900 Kč: “Chci platit 90 Kč!” Asi vás odvedou na policii nebo do blázince…Nicméně.

Drastická nabídka se vám může hodit v životě. V okamžiku, kdy na vás bude někdo v podnikání či práci tlačit, nabídněte drastický opak. V klidu a s úsměvem na rtech. Tahle technika může zafungovat.

Dovést k nutnosti s vámi jednat. Nebo dokonce i ustoupit z něčeho, co by pro vás bylo velmi náročné nebo nežádoucí splnit. Já sám osobně jsem se setkal s touto technikou na obou březích řeky. A to v komunikaci s přáteli či rodinou.

Na té, kdy jsem šel do opaku i do té, kde jsem dal drastický návrh. Musím říci, že je to sranda. Když si to dovolíte a nemáte zlé záměry, rozvíjí to zajímavým způsobem komunikaci a vztah.

Pokud chcete odhalit moji osudovou nabídku k vám, pojďte sem. RE-STARTUJTE svůj rok 2021 společně s mým vedením za nejnižší cenu!

 

4. "HOĎ NA CHVÍLI ZA HLAVU TO, CO ŘÍKAJÍ!"

Tohle je vesměs jednoduché a jasné. Slavili jste někdy Vánoce v muslimské zemi? Dobře. Nejprve chci říci, že jsme měli trochu stažené zadky. Říkali jsme si: “Ufff, co když na nás vyběhnou nějací radikálové!” Proto jsme se rozhodli je slavit skromně. Nebudeme nikde shánět vánoční stromeček, opíjet se na ulici, přát všem šťastné a veselé, zpívat koledy. Že jo! A pak… V šoku jsme sledovali, jak nás v Luxoru zdravili všichni muslimové a přáli nám krásné Vánoce. Wow! Nejprve jsme mysleli, že se nám vysmívají. Sklonili jsme hlavu a dělali, že nic.

Po chvíli nám místní učitel v mateřské školce vysvětlil, že ke křesťanství mají blízký vztah (na obrázku vpravo je improvizovaný betlém, který jsme poskládali ze zeleniny...Jestlipak najdete postavy? :D). Jednak proto, že uznávají Ježíše Krista jako spasitele a chovají k němu respekt. A pak také proto, že se učili žít s křesťany mnoho staletí. Konec konců, většina turistů, která utrácí v Egyptě peníze, jsou spíše z křesťanského bloku. Tak…A jak se to stalo, že máme takový strach? Shodli jsme se s přáteli, že žijeme daleko od reality v zajetí domněnek.

Terorismus, útoky, podřezávání lidí. To vše, co jsme viděli v médiích (jako vybrané kauzy, které vyvolávají senzační strach a pozornost) se nám otevřely v podvědomí. Věděli jste například, že více mrtvých dětí v Americe mají na svědomí místní opilí řidiči než teroristé z islámské radikální větve?

Ha ha. Muhhamed (ředitel místní školky) mě dostává: “Média s námi tady taky lanaří. Ukazují nám Trumpa jako teroristu a násilníka.” Mlčím. Nic neříkám. Pakuju se. A pak před spánkem jedno velké: AHA! Co s tím? Prostě a jednoduše... Se vysrat na škatulky. Opravdu. Na další dny v Egyptě jsem se rozhodl zapomenout na to, co o lidech vím. Začal je vnímat.

Náhle jsem viděl osobnosti, které mají svůj příběh. Žijí v to, co věří. A jsou přesvědčeni, že je to správné. Jakmile to budou chtít změnit, změní to. Jaké právo mám já je soudit? Tohle se dá přenést i na vaši rodinu, přátele, klienty, šéfa…

Jaké právo máme soudit druhé? Rozbijme tu škatulku, které věříme. Lidé nejsou tím, co na ně vší silou nasadíme. Mění své názory, postoje, učí se. Respektujte jejich potřeby i touhy, odlišnosti. Mě osobně to přineslo v Egyptě mnohé. Zjistil jsem, že ten obchodník se šperky se naučil své řemeslo od dědečka, který vše vyráběl z kostí. Že ten chovatel velbloudů zachránil umírající mládě před smrtí tím, že ho koupil. Každý má svůj příběh a má nesmírnou hodnotu, i v 21. století!

A roky ho živil, než se naučil chodit. Že ten podivný vandrák je majitel restaurace, která čerpá energii ze solárního panelu, který si nechal vyrobit z důvodu touhy dělat z Egypta ekologickou zemi. Co se dozvíte vy o lidech kolem sebe, když na chvíli zapomenete na to, co se o nich říká či to, co si o nich jen myslíte? Hm? Dívejte se jim do očí. A otevřete srdce. Já to udělal a bylo to... Dechberoucí!

5. "DĚLEJ MALINKO KAŽDÝ DEN!"

Existují momenty, v kterých se na vás vesmír podívá a řekne: “tvé srdce je připravené. Je čas sklízet!” Dlouhé roky jsem tomuto principu nerozuměl a myslím, že se mu stále učím. Nicméně, funguje. O čem tu mluvím? Když každý den v něco věříte a děláte malinko proto, aby se svět stával reálným odrazem vaší víry, děje se to.

Pomalu, ale jistě. Všechny slavné osobnosti světa, lídři či experti na trhu. Ti všichni roky odváděli v podstatě mravenčí práci dlouho před tím, než se proslavili. Než nastal ten bod zlomu.

Leoš Mareš musel navštívit stovky malých diskotékových klubů, než vyprodal 2x za sebou 02 arénu. Pablo Piccasso musel počmárat spousty skic, než vytvořil Guernicu. Václav Havel musel v hospodách přesvědčovat spousty lidí o demokracii, než se seběhla Sametová revoluce.

Vše spolu souvisí. Malé semínko je počátkem silného dubu. Mohutný dub už v sobě obsahuje semínko. V okamžiku, kdy jste v souladu s tím, v co věříte a co opravdu děláte, začínají se dít zázraky. Ten můj se stal v Asuánu v botanické zahradě. Vidím plastové tašky a obaly se válet mezi květinami.

Zvedám je a nesu do nedalekého koše. Náhle ke mě přichází prodejce šperků: “It was so wonderful!” Má téměř slzy v očích a dává mi dary zdarma, dva náhrdelníky. Dojalo ho, že jsem zvedl špinavé kusy plastů v zahradě a odnesl je do koše. Pravděpodobně ho to i překvapilo. O chvíli později za mnou přichází chlapec, který mi prodává přívěšky. Ptám se ho, proč není ve škole. 

A on, že musí vydělávat na život. Skláním se k němu. “Však ty se toho tady naučíš možná 

více, než děti ve škole. Věř svým snům a dělej pro ně něco.

I pro svět.” Ještě, než si u něj stačím cokoliv koupit, dává mi bílý přívěšek zdarma. Moc mi děkuje. Možná jsem byl první člověk na planetě, který mu to řekl. Co vím jistě je to, že to říkám všem.

Svým klientům, fanouškům, lidem, kteří sledují Zákony Bohatství. V okamžiku, kdy žijete v souladu s tím, v co věříte, najednou vás vesmír překvapí. Dá vám drobný dárek. Nejsou to jenom výzvy, překážky a nové situace (jak mnohdy motivační spíkři říkají). Je to také krásné, milé, jemné. Plné srdce. Drobné dárky, které nelze měřit penězi. A potěší. 

6. "NEPŘEPAL TO, JSOU TO LIDI!"

Tento příběh je v kontrastu s tím předešlým. A věřím, že vás dovede k zamyšlení či vás minimálně pobaví. Krátce po návštěvě pyramid jsme se rozhodli nakoupit u místních obchodníků v Gíze nějaké dobroty. Ostřílení mazáci, kteří už prošli desítky trhů, rozumíte. Proto jsme i věděli, že místní prodejci používají často strategii “obchodního vztahu”. Prostě a jednoduše, když vás zmerčí na ulici, přiběhnou k vám, zeptají se, co hledáte, a dovedou vás buď k sobě do obchodu nebo k jiným obchodníkům (pokud to oni sami nemají). Ovšem s tím, že od daných obchodníků pak požadují provizi. Říkali jsme tomu občas ze srandy “vztahová daň”.

Nicméně v Gíze se situace obchodníkům s námi vymkla z rukou. Jeden mladý prodejce si nás všiml a rychle nám ukázal prstem, kam jít do kamenného obchodu (i když jsme z dálky viděli baner a měli již k němu namířeno). Rychle vběhl do obchodu a začal se v arabštině dožadovat provize za doporučení. A to neodbytně.

Samozřejmě, muž za kasou se bránil tím, že si nás všiml už z ulice, že k němu jdeme, nicméně místní pravidla jsou pravidla. My jsme mezitím vzali do košíku chalvu a ovoce a zeptali se na cenu. Hned nám bylo jasné, že cenu prodejce absolutně přepálil a navýšil až o 50%. Co jsme udělali? Nákup jsme prostě vrátili...

A odešli. Prostě jsme četli mezi řádky. Kdybychom v Egyptě pobývali pár dnů, samozřejmě bychom si daného handrkování ani nevšimli. Zaplatili bychom a radostně odešli. Co se tedy stalo? Mladý obchodník moc tlačil na příležitost a muž u kasy se cítil pod tlakem, neuměl odmítnout mladého muže. Oba podcenili naši intuici, znalosti cen potravin a zkušenosti s místní kulturou. Přepálili to.

V této době COVIDU a změn, různých transformací, mnohdy zapomínáme na intuici klientů, lidí kolem nás či kolegů v práci. Oni vnímají, zda děláme něco “pro prodej” nebo s otevřeným srdcem.

Nechat někdy plynout a dát možnost lidem nakoupit je více, než prodávat za každou cenu. Myslete na to. Obzvlášť podnikání je běh na dlouhou trať. Ne vždy se vše povede.

Nicméně zachovejte si v srdci úctu ke klientům či zákazníkům, nejsou to vaše předměty. My jsme v obchůdku odmítli hrát roli “blbých ZÁPADŇÁKŮ, kteří se nechají obrat a mají na všechno miliony.” Řekli jsme STOP! A oba obchodníci dostali cennou lekci. (kouknout na návod, jak to nepřepálit) 

7. "LASKAVOST NAD PRAVDU?"

Tento bod je více méně odkazem na to, co jsem vnímal z dálky. Mírně jsem sledoval dění ve své sociální bublině na Facebooku v ČR. A kolikrát mě píchlo u srdce, když jsem četl příspěvky některých mých přátel. Slova jako “idioti, kreténi, ignoranti” o lidech, kteří nenosí roušky s vyústěním: “tito lidé můžou za to, že jsou zavřené hospody, obchody a to všechno, co se děje”. Do jisté míry mi to připomíná hantýrku některých lídrů v dějinách, kteří prostě a jednoduše zbagatelizovali situaci a hodili vše to pekelné na určitou skupinu.

A pak jsem četl naopak příspěvky charakteru “společenské svině, manipulátoři, elity,” kteří mohou za opatření a dělají to “s úmyslem škodit.” Většinou s obrázkem politiků u moci. Chci zde napsat, že nestraním ani jednomu z táborů. Myslím, že ve všem lze najít určitý smysl, logiku, souvislost (když opravdu chceme vidět). 

Já sám osobně mám maminku, která pracuje v domově důchodců a je v přímém kontaktu s virem u lidí, kteří jsou starší. Takže mám z první ruky informace...Pak, na druhé straně, konzultuji týden co týden klienty, kterým některá opatření zasáhla podnikání (mnohdy i na dřeň, krachli, zavřeli po letech). Jsem na pomezí dvou rozdílných světů, které se o sebe třou jako dvě obří velryby v malém akvárku. A co dělají? Většinou se obviňují ve stylu "kdo má a nemá pravdu".

Co se na to chvíli vykašlat... Brát ty všechny osobnosti, které se opírají o “důležitost nošení roušek na 1 000 000 %" z nadhledu a vzít si z toho něco podstatného? Zamyslet se, zda je to opravdu jenom o nošení roušky nebo i o určitém etickém kodexu.

A brát více z nadhledu i ty, kteří upřímně roušky popírají a taky z toho mají tu rozkošnou medovinu možné sledovanosti či zájmu. A místo toho “já mám pravdu” dát do středobodu "naslouchám s úctou a neponižuju druhé". Ukážu směr na sobě. 

Ne jenom v podnikání, ale i v životě. A čas dát právě do šlechtění úsměvů lidí kolem. Naslouchání svému srdci. Ne válčit hlava nehlava za pravdu. Když se podíváme do učebnic historie zjistíme, že většina světových sporů vypukla z důvodu rozdílných přesvědčení. Válka dost možná začíná i slovem, myšlenkou.

Každý si z toho prosím odneste to, co cítíte a potřebujete. I to, že vám to nesedne, je v pořádku. Děkuji Vám za to! A největší radost mi uděláte prostě TÍM, když svůj nový rok a další prožijete v hojnosti, radosti a naplnění. Pokud HLEDÁTE praktického průvodce, připravil jsem pro vás drobný dárek ZDE.

 

Tomáš Lukavec

Nejnovější příspěvky

Hned v úvodu chci napsat, že toto není článek, který Vám má pověsit bulíky na nos tím, že to zvládne každý.

“V tomhle oboru nikdy nevydělám… Podnikání je jen pro vyvolené… Zůstanu chudá nadosmrti…"

Není vždy snadné převést své podnikání do online světa. „Dalo to hodně práce, ale povedlo se!“ říká paní Darina Hájková Ellingerová, „povedlo se to i díky Zákonům bohatství.“