PŘÍBĚH o tom, jak se z chůvy milionářů stala MILIONÁŘKA, a dělník z benzínky potkal CHŮVU

ZKRÁCENÁ VERZE PRO PANA TROŠKU:

Kdysi dávno žila ustrašená Martinka v paneláku s nešťastnou rodinou a chudý Tom v chudinské čtvrti za městem s rozvedenou maminkou. Každý den chodila Martinka hlídat děti bohatým sousedům a Tom vstával brzy na benzínku, kde za dýško umýval skla a nárazníky projíždějícím autům.

Jednoho dne si Martinka všimla, že jí maminky přeplácí za její péči a podporu. I když nemusí. Díky tomu v sobě Martinka odkryla talent pomáhat ženám. Tom si zase uvědomil, že řidiči aut mu platí mnohem více, když se jich ptá na jejich příběh. A vypráví jim ten svůj. Tom odkryl tajemnou sílu příběhů a objevil své poslání ji šířit dál do světa. Kvůli tomu se oba přestěhovali do Prahy, kde začali studovat. I když zpočátku bojovali se svým posláním a nechtěli ho přijmout, vše se změnilo, když se potkali v jednom studentském brlohu.

Výsledkem bylo to, že se Martinka s Tomem spojili a 3 roky spolu na svém poslání makali každý den. Vytvořili tak online programy, které pomohly dohromady přes 80 000 lidem, začali spolupracovat s celebritami jako Halina Pawlowská, Dominik Hašek či Tatiana Vilhelmová. Začali radit špičkovým osobnostem v jejich oboru, jak se prosadit pomocí jednoduchých principů úspěchu. Nakonec si oba splnili sen. Založili jednu z největších podpůrných komunit pro podnikatele a zaměstnance v České republice i na Slovensku. Klub ZÁKONY BOHATSTVÍ, který Vás zve do svých síní mezi další talentované lidi, kteří chtějí od života více.

DELŠÍ VERZE PRO PANA SPIELBERGA:

ČÁST PRVNÍ:
O tlustém parníku a Zabijáku Tomovi…

Tomáš: Tak si to představte… Píše se rok 2006. Jedete na benzínku za město napumpovat. A přijde k Vašemu vozu pohublej kluk s čírem: “Můžu Vám umýt okýnka?” Přivydělával jsem si takhle na autobus do školy a na sešity. Maminka žila sama a živila mě a brášku. Měla dvě směny. Bydleli jsme v romské čtvrti. Měli jsme byt bez nábytku. Na nic nebylo. A když už jo, platily se dluhy.

Martina: To je ještě dobrý. Alespoň ti nenadávali do “tlustého parníku” a neházeli po tobě ve škole odpadky. Sebevědomí na bodu mrazu, rozumíš! A protože mi všichni říkali, že to nikam nedotáhnu, rozhodla jsem se to vzdát. Co jiného mi zbývalo? A tak jsem jako ve středověku začala na naší vsi dělat selku. Chůvu na hlídání dětí. “Tam patříš, Martinko,” gratulovaly mi všechny generace žen v naší rodině. Ta nemluvňata, co jsem hlídala, ta mě alespoň neurážela… Byla jsem holka bez budoucnosti.

Tomáš: Vlastně ti rozumím… Znáš to? Říká se, že většina chudých má alespoň na něco talent. V něčem vynikají, protože jim to Bůh nějak vykompenzoval. Já byl naprostý opak. Při fotbale jsem zakopl o míč a zlomil si kotník.Když jsme si s klukama hráli na indiány, zapadl jsem do nějaké díry a nemohl jsem několik hodin vylézt. Hrál jsem si proto vždycky radši sám. S mojí jedinou hračkou. Dinosaurem. Kloubovým. Říkal jsem mu Zabiják Tom.

Martina: Ha ha… Celý ty! Máme něco společného. Já sice nezakopávala o míč, ale o rovinu. Mamka a babička vždycky říkaly: “Holky jako ty by neměly chodit mezi lidi.” Radši jsem proto začala hlídat všechny děti v okolí. Odsouzená k zániku.

Tomáš: Tak to souhlas. Obrázek mě – obyčejný podprůměrný outsider, takový ten typ, co ho pořád ve škole s oblibou mlátí. Ale jednoho dne se to změnilo. Víš jak?

Martina: Ne.Tom: Vytáhl jsem totiž z batohu Zabijáka Toma. Nezmlátil jsem s ním spolužáky, ale začal jsem jim vyprávět příběhy o Tomovi. A oni mě místo šikany poslouchali. Dokonce si se mnou někteří časem začali hrát. Nosili ty svoje drahé kloubáky, zatímco já měl jenom Zabijáka Toma. Jednou do mého pokojíčku přišla vyděšená máma. Uviděla v něm poprvé cizí obličeje a vyjekla: “Tome, ty máš kamarády???” Stála jako opražená. “Máš asi dar vyprávět příběhy…” Jenomže…

Martina: Jenomže ona to taková výhra nebyla, že? Narazila jsem na to samé. Po roce hlídání jsem zjistila, že mi matky, kterým jsem hlídala, posílají více peněz, než mají! Tou dobou jsem nosila za hlídání nemluvňat až o 10 000 Kč více, než moje máma kritička za řízení uřvané třídy třiceti teroristů! Učitelka, víš jak… “Sakra, asi mám dar pomáhat druhým,” uvědomila jsem si. Já, zakřiknutý “parník”, rozumíš…

Tomáš: No, takže jsme oba zjistili, že máme dar na něco, co vůbec není v módě. Já na vyprávění příběhů, což letělo za Ježíše, a Ty na pomáhání lidem, což bylo v módě v gotice na dvoře krále Šohaje.

Martina: Ano, dar i prokletí. Co s tím?

ČÁST DRUHÁ
2+kk + 2 ztracené existence…

Tomáš: Styděl jsem se… Přišlo mi totiž trapné BÝT VÝJIMEČNÝ DÍKY PŘÍBĚHŮM. Zabijáka Toma jsem hodil do krabice pod postelí. Sbalil jsem kufr. Náhradní trenky. A směr Praha. Do neznáma! Úplně nový svět! Vysoká škola. První brigády. Doufal jsem, že zapadnu. A ztratím se. Chápeš, největší město u nás.

Martina: Naivko! Když jsem se já nastěhovala do Prahy, hlídala jsem dál děti. Klientky milionářky mi mohly ruce utrhnout! Jenomže najednou mi začalo docházet, že nežijí zas tak šťastný život, jak se zdá… Vydělávají peníze, mají dům, muže, ale chybí jim sebevědomí! Blbý bylo, že ten samý problém tížil i mé nové kámošky z Mekáče. Vlastně, i mě… Brala jsem sice za hodinu hlídání 150 Kč (v té době dost peněz!), ale bála jsem se cokoliv namítnout klientům. Říci si o víc… I když jsem vyprala, vyžehlila a navařila. Totální domácí mašina na zážitky!Tomáš: Já zase sbíral všechnu odvahu. Byl to boj. Můj jediný majetek byl prasklý telefon po mamce a dvoje ponožky… Navíc, studium na Univerzitě Karlově mě nebavilo. Zjistil jsem, že mě neučí to podstatné: “Jak opravdu uspět v dnešním světě? Vydělat si na vlastní telefon a nové ponožky? Jak vydělat peníze na nájem??” A v neposlední řadě mi tam chyběl příběh. Nechtěl jsem si to přiznat, ale uvnitř jsem stále slyšel to volání mého daru i prokletí. Touhu vytvářet lidem i věcem příběhy. Bojoval jsem s tím. A tak jsem se stěhoval od fleku k fleku a doufal jsem, že mě někdo vysvobodí…

Martina: No, a tak jsme se potkali. Tady. Vzpomínáš? Studentský brloh. 7 lidí ve 2+kk!

Tomáš: Ano, vzpomínám.

Martina: Dala jsem ti tehdy odvahu, že musíš lidem pomáhat s jejich životním příběhem. Naplnit ho.

Tomáš: A já tebe inspiroval, abys ukázala svůj příběh světu. A pomohla více ženám se sebevědomím. Taková, jaká jsi.

Martina. Jo, tehdy, když jsi mi to řekl, zašila jsem se na 3 hodiny v koupelně a opakovala si furt dokola před zrcadlem: ”Nejsi tlustej parník, nejsi tlustej parník, můžeš uspět, můžeš uspět!” Vyšla jsem a snědla kbelík zmrzliny.

Tomáš: Ale šli jsme oba do toho.

ČÁST TŘETÍ
Titanic šel ke dnu i s příborem…

Martina: Byla to totální výzva! V cizím městě s lidmi, které jsem neznala. Přesto jsem uvnitř cítila, že je mým posláním ženám pomáhat. Ale jak? Postupně jsem tedy začala natáčet na YouTube videa pro ženy, aby získaly více sebevědomí. Ukazovala jsem jim, jak se starat o dítě a domácnost a přitom se nepodceňovat! Zjistila jsem, že ženy se bojí říci si o více peněz, povýšení, dokonce říci svému partnerovi, co potřebují… Vznikl tak projekt, do kterého vstoupili investoři. Cítili ze mě mé poslání.Tomáš: Já se vrhl po hlavě do podnikání. Na své fakultě jsem založil agenturu. Nabral jsem své spolužáky z různých oborů jako brigádníky. Vyučovali jsme cizí jazyky, marketing a branding. Ukazoval jsem podnikatelům, jak začlenit příběh do jejich podnikání. A zaměstnancům, jak v sobě objevit jedinečnost. Zdálo se, že svítá na lepší časy.

Martina: Jenomže investoři mě vyhodili. Z mého vlastního projektu! Prý jsem “nepřizpůsobivá”… Měla jsem vizi. Sen. Ale marketingově to nevyhovovalo. Do měsíce nabrali Miss krásy s tím, že se umí více marketingově prodat.

Tomáš: Zlomilo ti to tehdy srdce. Pamatuji si, jak ses v naší ubikaci neukázala týdny.

Martina: Ano, ozval ses mi tak po měsíci, že jsi na dně. Promiň, ale tehdy mi to pomohlo. Napsal jsi: “Jsem v háji. Udělal jsem chybu. Na fakultě zrušili mou agenturu. A dostal jsem penále 117 000 Kč!”

Tomáš: Je to tak. Špatně jsem evidoval brigádníky a bum, úřady… Mé sny šly ke dnu. Na krku další dluhy. Ztráta důvěry lidí. Zalezl jsem do svého pokoje. Vypil jsem všechny zbytky vína z ledničky.Martina: A rozhodl ses pro šílenost. Půjčil sis ode mě peníze a dal do kupy své poslední chechtáky na letenku do New Yorku. Rozhodl ses utéct. Pryč. Od sebe a svých problémů. A už se nevrátit, že?

Tomáš: Jo, ale to moc nevyšlo. Po měsíci brouzdání Manhattanem pod všemi těmi reflektory mi došlo, že to je možná opravdu mé poslání. A že pokud mám učit lidi, jak vytvořit sobě, svému životu či své práci příběh, musím začít u sebe.

Martina: A tehdy ses vrátil zpět do Prahy. Vrátil ses, abys zvítězil. A vyšlo to?

ČÁST ČTVRTÁ
Přijali jsme svá poslání…

Tomáš: V prvé řadě jsme se spojili. Vzpomínáš?

Martina: Jako by to bylo dnes, i když je to skoro 10 let zpátky, je to možné?

Tomáš: Začali jsme na sobě makat. Tvrdě. Už žádné kompromisy. Těch nocí, které jsem nespal… Následoval jsem kroky úspěšných lidí. Udělali jsme společně desítky, snad stovky rozhovorů s českými a slovenskými milionáři a celebritami, vzpomínáš?

Martina: Ano, bylo to skvělý! Vždycky ses uměl líp chovat před kamerou než já. Nejvíce mě ovšem bavilo, jak jsme po 9 měsících natáčení sedli k papírům a…

Tomáš: A vytvořili jsme PROFILY OSOBNÍ ZNAČKY. Jednoduchý nástroj pro obyčejné lidi, aby díky své autenticitě prorazili na trhu.

Martina: Tehdy to hnulo internetem.

Tomáš: Sepsal jsem to všechno do jednoho. Do e-booku Jsi značka ve frontě na banány. A dal to zdarma na internet. Ukazoval jsem tam lidem, jak se stát ZNAČKOU na trhu, kterou firmy i klienti chtějí.

Martina: Tenkrát si to stáhlo během 14 dní neuvěřitelných 32 000 lidí!

Tomáš: A vytvořili jsme trénink, jedinečný pro český a slovenský trh – Jsi značka! V něm jsme pomáhali lidem, jak uspět v práci a podnikání. Bylo to neuvěřitelné! Částí zdarma prošlo přes 50 000 účastníků a do kurzu vstoupilo 698 lidí! Tenkrát program, ve kterém jsme předávali jednoduchý postup, vydělal přes 4,8 milionu korun!

Martina: A, i když přicházely drobné neúspěchy, všechny výzvy se najednou samy odškrtávaly.

Tomáš: Začali jsme školit ve firmách.

Martina: Jezdili jsme i na vysoké školy. Dokonce jsi i jako historicky první osoba přednášel ONLINE o značce pro Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně.

Tomáš: Cestovali jsme a plnili si sny.

Martina: Přitom stále vydělávali miliony díky našim školením a online tréninkům!

Tomáš: Stvořili jsme 1. československou reality show na budování značky! Zaznamenalo ji a sledovalo přes 300 000 diváků! Měnili jsme jim život skrze obrazovky.

Martina: Přednášeli jsme pro tisíce lidí.

Tomáš: A ty jsi prohloubila spolupráci s charitami. Vytvořila jsi charitativní pořad na YouTube. Tak jsme pomáhali společně s celebritami nemocným, postiženým či dětem bez domova.

Martina: Spolupracovali jsme nebo stále pomáháme třeba těmto lidem:

Tomáš: Jiným jsme zase pomohli díky našim strategiím vyhrávat soutěže. Například náš klient se i díky tomu umístil na 1. místě v soutěži Aplikace roku.

Martina: Pro jiné jsme produkovali videa, která vidělo přes 5 000 000 lidí!

Tomáš: A v roce 2016 jsme vydali bestseller Jsi značka?!Martina: A to vše díky principům, které učíme i druhé. Které jsme otestovali na nás. A které předáváme dál.

Tomáš: Přesto pokaždé, když se koukáme na všechny tyto úžasné fotografie, vrátíme se zpět do té doby:

A víme, že je nyní rozhodnutí na Vás.

Jsme přesvědčeni, že vše je možné.

Řekli jsme Vám náš příběh. Nyní je řada na Vás.

Tomáš: Povíte Vy nám ten svůj?

Martina: A jestli myslíte, že žádný nemáte, přesvědčíme Vás o opaku.

VSTUPTE DO KLUBU.

Investovali jsme dohromady více než 10 mil. Kč a přišli o více než 7 let života, než jsme objevili JAK! Vy už nemusíte!

Tomáš Lukavec
V roce 2014 demonstroval principy, které učí, na propagaci a vytvoření tréninku Banán za milion, kterým prošlo během 14 dní přes 60 000 účastníků a zaznamenal obrat 4,8 mil. Kč. V roce 2015 vytvořil 1. českou on-line vzdělávací reality show Pekelná značka, jejíž obrat byl 2,8 mil. za 10 dní a přilákal pozornost více jak 200 000 diváků. V roce 2016 vydal knihu Jsi značka?!, která se stala na portálu KOSMAS.cz bestsellerem. Autor originálního konceptu Profily osobní značky. Pomáhá lidem stát se vyhledávanou osobností v jejich oboru.
Komentáře