4x kroky, jak se z CHŮVY milionářů stát MILIONÁŘKOU (i když jsi tlustá, stará nebo ošklivá…)

“Uhni Marti, nevidím, máš tlustý sklo,” říkal mi táta, tehdy ještě mile, v mých 8 letech, když jsem stála před televizí. “Ty vole, pod ní prdne zem!” řekl o mně spolužák v 10 letech.“Fuj, lezou ti špeky!” řekla mi máma ve 14 letech před mojí besídkou. A tak jsem se ukryla. V cizích domech. Pod lavinou plenek a nádobí. Tohle je příběh CHŮVY. Holky, která dostala na prdel. A která to nevzdala. Možná je to i Váš příběh, uvidíme…

Mám totiž upřímně plný kecky toho, jak si my ženy nevěříme. Před týdnem jsem s naší firmou produkovala nový klip zpěváka PJAY. Vedle mě stála 15letá modelka, co váží jako holub na střeše: “Ty jo, já jsem strašně hnusná a nešťastná!” Málem ji odvál vítr ze silnice, když to svým podvyživeným hláskem ze sebe vydrala.

“Tak přiber jako já a budeš free!” poradila jsem jí.

Vytuhla, borka. Od té chvíle se na mě koukala jako na svatý obrázek. Nebo jako na Buddhu. (Ne, že bych při svých rozměrech nemohla být jeho ženou.)

Nyní ovšem před sebou vidíte jiný příběh. Příběh zakřiknuté chůvy, která se rozhodla změnit svět. Ženy, která se toužila schovat ke kočárku a doufala, že se jí svět přestane dívat do očí. Omyl. Dostala pěkně na prdel. Bohudíky!

A ano. Opravdu. Začínala jsem jako chůva. Ha! Koukáte, co?

Takže, milé dámy (i pánové, pokud čtete tyto řádky).

Tento článek píšu, abych ze sebe vymačkala to nejlepší z let, kdy jsem přebalovala pos*ané plínky, myla nádobí a uklízela dětské pokojíčky. A to vše pro to, abyste z toho vytěžily ve svém podnikání, pro svou kariéru či abyste se prostě inspirovaly a nakoply své sebevědomí! (Sakra, myslím to vážně!)
 


1) Prosaďte se (ne zadkem, ale názorem)!

“Prosím tě, jen ji do toho hoď, snad se neutopí…”

“Nevysvětluj jí to, stejně je ještě dutá a malá.”

“Hlavně jí kup to XXL, to si nasadí vždycky!”

Tohle jsem slyšela celé dětství… Všechny tyhle chytrý řeči mě přišly celkem draho. (Víte, kolik v dnešní době stojí semináře osobního rozvoje? Klidně 15 tisíc!) Mámy, tátové, babičky i dědové mají velkou moc. Jó, to teda pěkně děkuju!

Jsou to takoví Merlinové. (Hádám, že nejen v mém případě se lehce transformovali do sado-maso baby Jagy.) Jejich cílem je vychovat z nás dobrého člověka. Dělají pro to své maximum… Jasně… Někdy jdou až za hranici svých možností. Učí nás angličtinu, i když ještě neumíme říct ani “tata”, trénují nás na maraton, když sotva sedíme… V mém případě si přáli, abych vážila jako Pepík od vedle, co hrál 6 hodin denně fotbal. (Jo a chtěli kluka, takže depka číslo dvě!)

K večeři mi přitom dávali knedlíky se šodó zalité čokoládou a na závěr čaj se třiceti lžičky cukru! Ty kráso, teď buď Miss Universe! Fotili mě tak akorát turisti, kteří si mě spletli v parku s hrochem… V rodinných albech mě opravdu nenajdete. Moje sestra totiž vážila tolik co prkno, takže se vešla prý líp do objektivu.

Člověk musí zamakat, aby byl lepší… Že jo, tati? 🙂

Pravda je taková, že jsem si z tohohle domácího masakru odnesla jen to nejhorší. Proto jsem později k dětem na hlídání vždycky přistupovala s láskou. Místo psycho vět jsem používala srdce. Proč? Protože jsem je nechtěla poznamenat tak, jako moje krev poznamenala mě! (A to do krve!) Děti nepotřebují vysokoškolský titul, aby Vás ve svých 8 letech pochopily.

Cítí to. I já to cítila.

Učila jsem děti mluvit od srdce tím, že jsem tak sama s nimi mluvila. (Tedy až v okamžiku, kdy odešli rodiče makat do práce a jejich zákony SADO MASO přestaly platit, ale pssstttt!)

Říkala jsem dětem, co se mi právě děje, co mi vadí a proč. Vysvětlovala jsem jim, proč je pro mě teď důležité se rychle obléci a vyrazit na hřiště, jít domů z prolejzaček nebo se jít najíst.

Ostatní matky na hřišti se mi posmívaly. Prý jsem mladá a naivní a život mě naučí… Poučovaly mě o výchově dětí a tvářily se shovívavě, když jsem dětem vysvětlovala, že ještě musíme stihnout koupit chleba, protože pekař za 30 minut zavírá.

“Ho popadni a odtáhni, takhle ti nikam nepůjde. Rozmazluješ ho. Nemá z toho ještě rozum! Nejde to hold jinak…”

“Mladá naivka, to tě přejde,“ říkaly.

Dokonce ženám, kterým jsem dělala chůvu, donášely, že jejich dítě ROZMAZLUJI a ať si na mě dají pozor a raději mě vymění.

A ony mi místo toho připlácely.

Proč? Nedala jsem se a vytrvala. Své děti jsem ještě nevychovala, ale někde v hloubi duše jsem cítila a věřila, že tohle je správně. Když jsem byla malá, přála jsem si, aby se mnou dospělí takhle hezky mluvili. Snila jsem o tom a jenom při snění jsem se cítila svobodně, a chtěla jsem to těm maličkým dušičkám taky dopřát. A co víc. Měla jsem hned 86 důkazů. 86 dětí, které jsem do té doby hlídala a komunikovala s nimi od srdce. A hle. Všechny děti reagovaly skvěle. Jejich rodiče si pochvalovali, jak jim děti pěkně “fungují”. A ptali se mě na rady. Ptali se, co dělám jinak.

Martino, včera mi Domča řekl, že pracuje na tom, aby měl Barušku víc a víc rád. Každý večer prosí Spidermana, aby mu na to dal pavoučí sílu! A je to díky Vám.”

Byla jsem na Domču pyšná, věděla jsem, že novou ségru řeší a chce spíš, aby z jeho života zmizela, než aby se stala parťačkou do nepohody… Maminka pokračuje:

Řekl mi, že se to naučil od Vás. Prý se mu líbí, jak mluvíte. Nebojí se Vás. Přiznávám se, nevěřila jsem, že to může umět pětileté dítě. Já sama s tím mám velké problémy. Pomohla jste celé naší rodině. Děkujeme.”

Vehnaly se mi slzy do očí… ONA! Matematička, která neměla ráda slova jako LÁSKA nebo MILÁČEK? ONA! Přísňanda, která o svém dítěti mluvila zásadně jako o SYNOVI DOMINIKOVI, mi děkuje za to, že její syn vyjadřuje svoje city?

Ještě chybělo, aby mě objala, daly jsme si spolu dvojku červenýho a koukaly na Pretty Woman! (Tak to už by byl americkej doják s happyendem. Tak daleko to nezašlo.)

Postupně jsem se stala nejvyhledávanější a nejlépe placenou chůvou v okolí 30 km. Ženy si na mě vypisovaly pořadníky a čekací listiny. A platily mi. Hodně dobře.

Táák, teď jsem se tu pěkně pochválila, ale co tím vším chci říct?

BUĎTE ODVÁŽNÉ na své cestě životem. Stůjte si za svými názory a hodnotami. Dříve či později přijdou chvíle, kdy se Vám bude chtít sklapnout kecky a zmizet v davu. Nenechte se. Jděte dál svojí cestou. Věřte, že jednoho dne se vynoříte z hlubin a nadechnete se do svého nového života – silnější, odvážnější a… krásnější. 

Máte jiné názory než Vaše rodina, partner nebo okolí? V čem jdete proti proudu? Čemu věříte i přesto, že 5 miliard lidí to má jinak? Věříte tomu, že můžete být skvělá podnikatelka? Věříte tomu, že když trávíte jedno odpoledne sama se sebou, tak to není sobecké? Co je Vaším “rozmazlováním”?

2) Každý to rád hor..(pardon, JINAK!)

“Prosím Vás, Martino, my nejíme maso ani vajíčka ani mléko nebo sýry… Uvařte něco veganského.“

„Martino, ať VŽDYCKY sní Kubík to maso! Ostatní ať klidně nechá, ale to maso…“

„Musí sníst všechno, co má na talíři.“

„Nenuťte Magdalenku jíst, ať hlavně pije…“

„Prosím Vás, ať Adam tolik nepije, pak moc čůrá…”

Tak a teď se v tom všem vyznat. Každý týden jsem hlídala třeba u 11 různých rodin! 11 různých maminek, tatínků i dětí. Někde jedináček, někde banda jako na fotbale.

Když vystřídáte 3 rodiny za den, uděláte si celkem solidní obrázek o typické české rodině. A každá rodina mě milovala pro něco jiného! Manažerka zbožňovala, že se o dítě postarám podle jejích tabulek. Pekařka byla šťastná, že jsme byli pořád venku, protože ona se s dětmi ven nedostala. Svobodný tatínek byl rád, že umím dobře vařit.

Vypozorovala jsem, že se lišila cesta ke štěstí. Všechny děti potřebovaly vyměnit plenku, pochovat, vyvenčit, nakrmit… ALE každé jiným způsobem. A o tom to celé je. Všichni se chceme mít dobře.

Všechny rodiny ale měly tohle společné:

  1. Milovaly svoje děti a chtěly pro ně to nejlepší.
  2. Cítily se dobře a bezpečně, když následovaly svá rozhodnutí.
  3. Nepochybovaly o tom, že společně zvládnou každý kotrmelec.

A nebály se stát si za svým. Naučila jsem se díky tomu velkému respektu. Viděla jsem z nadhledu, že obecné rady a pravidla vypadají skvěle v časopisech nebo v internetových článcích. Realita je ale něco jiného…

Koukněte se na slogany z chytrých knih:

“Přijmi se takový, jaký jsi!” — Všimly jste si někdy samy sebe, jak ráno při cestě do práce Váš mozek samovolně hodnotí lidi kolem?

“Ta má ale prdel, neměla by nosit tak krátkou sukni.”

“Ježíš! Co to má na hlavě?”

“Tenhle chlap by se mi líbil, kdyby trochu posílil bicáky.”

A takhle můžu pokračovat donekonečna. Mozek nám jede jako namydlený blesk.

“Respektujte druhé!” — A pak se cítíme dotčené, když náš partner nemá den a ušklíbne se na nás místo milostného pohledu do očí a něžného polibku na lícní kost. (Normálka v amerických filmech, néééé?)

“Všechno chce čas.” — Minus 10 kilo za 2 týdny. To jako vážně?

Kamarádky mi říkaly, že to přeháním. Že se sebou nechávám zametat a že bych hlídacím rodinám měla jasně dát najevo, co si myslím.

“Nemůžeš přeci souhlasit s tím, že dávají dítěti dudlík nebo čokoládu v jednom roce!”

Koukaly na mě skrz prsty, když se dozvěděly, že dítě, které hlídám, je moc malé/staré/tlusté/vzteklé/líné… “Jak to můžeš dělat? Takhle otročit cizím lidem?!” a šly na brigádu do Mekáče.

Říkala jsem jim vždycky…

“To jim tak pomůže! Moje rady… Víc jim posloužím, když uvařím a vyperu. To je to, co ode mě očekávají, tam jsem užitečná.”

Dostávala jsem za svůj respekt přidáno, zatímco kamarádkám sebral šéf odměnu. Naučila jsem se díky 8 letům v 86 různých rodinách jednu zásadní věc:

Pamatujte! Respekt je schopnost, která roste společně s Vaší sebehodnotou. Jak si ceníme samy sebe, tak umíme respektovat druhé. A respekt je nedostatkové zboží. Vidíte jej, až když chybí!

Jak jste na tom?

3) Peníze klienta jsou jeho děti!

Představte si situaci, kdy necháte svoje dítě napospas šílené chůvě a vyrazíte do víru velkoměsta. Do kanclu nebo ke kadeřnici. Po hodině se Vás náhle zmocní úzkost a píšete chůvě rozpačitě esemesku…

Tak co malý? Jak to doma vypadá?”

Přeloženo do mateřštiny:

Proboha! Jak se má můj bubísek milovaný malinkatý? Usmívá se? A je to smích štěstí nebo smích donucení? Papal? Chutnalo mu to masíčko? Snědl i tu mrkvičku na másle? A snědl toho tu velkou misku? Byli jste venku? A měl tu novou modrou čepičku, jak mu pěkně drží na ouškách a má ji rád, protože na ní je Mašinka Tomáš??? Běžte tou druhou cestou, jak je tam ohrada s koňmi… Je vždycky tak šťastný, když je vidí! Nebo se běžte podívat na bagry na tu stavbu. Říká jim “bááá”, ale znamená to, že chce slyšet písničku o bagrech, co jsem mu složila na jeho první narozeniny… Její text visí na ledničce…”

Za 20 vteřin odpověď…

Je OK. Kdy dorazíte? Chci jít domů dřív.”

  • tohle napsala moje kamarádka hlídačka Jana, praxe 21 let

A takhle jsem zareagovala jednou na podobnou sms Já:

Lucko, malinká si teď dala půlku přesnídávky. Nakonec to jablíčko s jogurtkem nechtěla. Asi je to na ni moc kyselý. Pak byla spokojená, tak jsem jí oblíkla ty růžový kalhoty a vyrazily jsme ven. Kouká na pejsky a je spokojená. Plánuju, že si pak pohrajeme na písku na zahradě. Který tepláčky si může zamazat?”

  • hlídačka Martina, praxe 16 měsíců

Vždycky jsem psala takové zprávy… Dlouhé a pro někoho možná trapné… Těm mámám vždycky ale zlepšily den. Měly dobrý pocit z toho všeho a byly klidné. A klidná máma = klidné dítě = klidná chůva. 🙂

 

„Starý rašple“ chůvy nade mnou ohrnovaly nos. Prý lezu matkám do zadku a ONY(!) zkušené chůvy kvůli tomu přicházejí o své peníze.

Tak se taky zajímejte a pište to, co maminky potřebují slyšet, aby se cítily v klidu. Máte jejich milované dítě, ony jsou daleko, je to pro ně důležité,” říkám těm kyselinám.

No, tak ještě toho trochu, takhle se ponižovat ZADARMO. Tak mi snad věří a chtějí si od dětí odpočinout, nebudu je obtěžovat telefonáty a zprávami! Jsi včerejší.”

Jasně… Já jsem včerejší, ale Vy jste minimálně z pravěku. Prd.

Dávat lidem něco navíc ze sebe takovým způsobem, který si oni přejí, není výraz nesebevědomí. Ba naopak. Je to důkaz sebevědomí a vědomí si svojí hodnoty. Zjistila jsem, že když si vážím sama sebe, tak mi dělá dobře plnit lidem okolo malá přání.

Některé ženy to měly jinak. Nepotřebovaly takové zprávy, psala jsem tedy jenom OK. A spokojené jsme byly všechny. Znáte to u sebe? Vidíte to u svých klientů? Jak je každý jiný? Jak každý potřebuje něco jiného? Jeden pravidelné e-maily, druhý detailní popis toho, co se právě děje, pro třetího je zase důležité se s Vámi potkat osobně.

Výzva pro Vás: nebojte se dávat lidem to, co jim dělá dobře. Nebojte se zeptat, co potřebují ke štěstí. A když Vám to řeknou, dělejte to. Není to ponižování, není to lezení do ***, je to výraz toho, že Vám záleží na vzájemném vztahu nebo spolupráci. Dělejte to doma, dělejte to v kanceláři. Nestanete se hadrem na podlahu, který udělá všechno, co mu kdo poví. Stanete se respektovaným člověkem. Lidé Vás budou vyhledávat. Budou se s Vámi cítit v bezpečí a bude jim s Vámi dobře.

A POZOR! Žádné nesmyslné sebeobětování! Jen uděláte maximum proto, abyste dala lidem to, co chtějí. To, co ONI sami považují pro sebe za důležité. Zamyslela jste se nad tím někdy? Porovnejte si to… Dáváte lidem to, co chtějí oni, nebo to, co si myslíte, že chtějí, nebo dokonce to, co chcete Vy (aby chtěli)? A pak se cítíte přetažená, nedoceněná, využívaná a nešťastná?

Co lidé kolem Vás opravdu chtějí? Co Vaši klienti? Chcete jim to dát? Jak to můžete udělat tak, aby to bavilo i Vás? (Já teda psaní esemesek vždycky milovala. 🙂 )

4)  Uznejte svou hodnotu!

Za 2-3 týdny už jsem se v nových hlídacích rodinách otrkala. Projevovalo se to tak, že jsem poslepu v koupelně nahmatala ubrousky a v kuchyni jsem dovedla uvařit menu o 3 chodech bez asistence paní domu na telefonu.

A taky se nám začal do hlídání zapojovat jeden takový nešvar…

2-3 týdny po začátku hlídání:

“Martino, buďte tak hodná, hoďte to prádlo do pračky. Prosím, prosím, prosím. To je jen 5 minut. A když budete tak moc hodná, tak ho pak vyndejte, až to dopere. A prosím… Ještě ho zajděte ven pověsit. Prosím, prosím, prosím.”

2-3 měsíce po začátku hlídání:

“Martino, nachystala jsem Vám žehlení. Až malá usne, můžete to celé vyžehlit. Díky.”

6-9 měsíců po začátku hlídání:

“Martino, musíme si promluvit. Nevyprala jste všechny várky a všimla jsem si, že jste vyžehlila jen půlku té hromady. Copak malá nespala?”

Sledujete to? Placená jsem byla vždy za HLÍDÁNÍ DÍTĚTE. Nikoli za domácí práce. To, že jsem šikovná, hodná a milá neznamená, že MUSÍM dělat věci navíc.

Jeden tatínek to ale korunoval, milé dámy, to se zasmějete. Jednou večer, když jsem končila, mi řekl…

Marti, mám takový nápad, přemýšlel jsem o našem hlídání…”

A předložil mi tohle:

 

Začínám se potit… ”Co to (ku*va) je?”

“To je graf! Vypočítal jsem si, že Domča přes den 2 hodiny spí. A chtěl jsem se Vás zeptat, jestli to můžeme udělat tak, že když usne, tak Vám budeme platit míň na hodinu. Třeba půlku – 60 Kč.“

* Koulím očima doprava, koulím očima doleva. *

Taťka pokračuje…

“Nooo, a potom večer, to už si můžete jít lehnout s ním, tak to bychom to ukončili.”

“Jak jako ukončili? Jakože můžu jít domů?”

“No to né… Ale vždyť už spí, máte volno!”

“Jó, už to chápu, já tu mám uklízet hračky, mýt nádobí a čekat na Vás, a Vy mi za to plánujete neplatit. Takhle jste to myslel?”

**** Taťka mlčí a zandává svůj skvělý graf zpátky do desek. ****

Ponaučení?

1) I Váš čas něco stojí! Uvědomujete si, co vlastně všechno děláte? Jste doma s dětmi? To stačí. Starost o děti je full-time-job, žádná dovča s nohama nahoře.

2) Řekněte to lidem jejich jazykem. Tak, aby Vám rozuměli.

3) Když je nejhůř, mlčte. Druhá strana začne něco blekotat a Vy si pořádně promyslíte, co vlastně potřebujete říct.

Děkuji Vám celým svým srdcem, že jste dočetli tento můj článek. Věřím, že Vás inspiroval, motivoval i nakopl! 😛 Své díky mi nejlípe vyjádříte sdílením článku dál do světa!

Pokud ovšem chcete víc, a to stát se součást KLUBU ŽEN, které si vzájemně pomáhají, podporují a jdou cestou své jedinečnosti, mrkněte prosím sem (…je to místo pro Vás…)

Martina Brandová
V roce 2016 vytvořila koncept Značkové show na YouTube. Do show pozvala 52 celebrit české i slovenské scény jako je Tatiana Vilhelmová, Halina Pawlowská, Sisa Sklovská nebo Tomáš Verner. Celý projekt spolupracuje s 12 charitami a nadacemi a získává tak charitativní přesah. Martina pomáhá ženám, aby byly sebevědomé, odvážné a finančně svobodné. Její příběh "chůvy milionářů a do pozice milionářky a majitelky firmy" inspiruje dnes a denně desítky tisíc žen v České a Slovenské republice. Nyní se naplno věnuje projektu VIP KLUB ZÁKONY BOHATSTVÍ, v kterém pomáhá ženám najít své pravé sebevědomí v podnikatelském, kariérním i osobním životě.
Komentáře